Šloufovo shánění hlasů pro Václava Klause nebylo v souladu se stanovami, Šlouf je ale zároveň nijak neporušil.Tento úžasný veletoč dnes umí prakticky každá strana, nicméně Paroubek tyhle veletoče poslední dobou předvádí velmi často.
Hlavně se mi líbí předposlední veletoč okolo radaru: Paroubek nevědělo, že Grossík vyjednával, ono to bylo strašně tajné. Nicméně ve chvíli, kdy se zjistilo, že političtí protivníci myšlenku umístění koule v Brdech podporují, bylo třeba, aby Paroubek okamžitě otočilo o 180 stupňů a pokračovalo v dělání přátel na východě.
Toliko k politické kultuře. Zdá se to býti jako klasický příklad politického populismu, který pokud by se týkal vnitrostátních záležitostí strategického významu (jmenujme alespoň pastelkovné a jednorázový příspěvek důchodcům za ANO vstupu do EU), by mohl vzbudit maximálně úsměv vděku u levicových, popřípadě spravedlivé rozhořčení u pravicových voličů. Ovšem ve chvíli, kdy se Paroubek snaží o já nic, já muzikant v politice zahraniční, nás nebezpečně posouvá nejen k tom, že jsme v očích spojenců za blbce, ale ona je za blbce celá česká exekutiva a to dokonce i ta, která v původně sociálně demokratických námluvách počítaje.
Pokud máme za takovéto situace předsedat spolku zvanému Evropská Unie, budeme jistě zajímavou figurkou, která díky svým exekutivním veletočům prosadí asi tak nic, bude mít posléze Paroubek spoustu prostoru pro svedení všeho na současnou exekutivu, které tak pečlivě připravil půdu. Asi se poučil od svého předchůdce M. Z. a jeho slovech o spálené zemi, tentokrát ovšem v opačném gardu.
Žádné komentáře:
Okomentovat