Electra Glide

Zase jedna vydařená akce.

Kdo by neznal jedno z nejkrásnějších letadel na světě. Lockheed L-188 Electra je čtyřmotorový dolnoplošník, který svou konfigurací připomíná Iljušin Il-18. Zásluhou nejen mojí létala celé prázdniny do Prahy každý pracovní den v 06:55. Moje část zásluhy spočívá v tom, že posílám věci DHL a tahle firma nasmlouvala Atlantic Airways, která jako jedna z posledních provozuje Electry ve verzi F. F jako frachťák.

Jenže v DHL někdo rozhodl, že když něco funguje, tak se to musí změnit. Tudíž k nám Lady E, kráska v nejlepších letech, přestává létat. Nahradí ji jakýsi An-26 společnosti Exin. V době, kdy tohle píši stojí Lady E na stojánce u ČSA Cargo, čeká na večer, aby se pod příkrovem soumraku rozloučila s Prahou a vydala se na dlouho cestu do Almeiry. Pokud někdo budete chtít, plánovaný odlet je 21:05, můžete ji zkusit vyfotit.

Já to zkusil ráno. Budík začal řinčet o půl šesté. Jakožto typ, který standardně vstává okolo deváté jsem byl poněkud zmatený (spát jsem šel o půl čtvrté). Z pelechu jsem se vykopal v rekordním čase. Vzbudil jsem se až na Vinohradské a zjistil jsem, že řídím auto. Krátký telefon na ATIS automat potvrdil, že se létá na 24/06. Jako ideální bod pro fotografie jsem vybral místo severně od RWY24. Zaparkoval jsem u hřbitova v Kněževsi půl hodiny před plánovaným přistáním.

Při vystupování z auta jsem zaslechl zvuk turbovrtulového motoru - jenže zas takový odborník, abych poznal Allison T56 od Pratt & Whitney Canada 127 zase nejsem. Nicméně doufaje v to, že slyším dobíhající motory nějakého zatoulaného ATR jsem se vydal na pole zaujmout co nej nej místo v očekávaném davu. Dav čítal tři osoby.


No a jak jistě všichni tušíte, nebylo to zatoulané ATR, Electra stála u ČSA Cargo, protože přiletěla o půl hodiny dříve. Výsledkem akce jsou tedy cekem nanicovaté fotky sedmtřisedmičky a jednoho Avra 700, příšerně zablácené boty, hnusná snídaně v KFC a jeden dosti nevrlý a nevyspalý člověk.



P. S.: Fotky L-188 jsou například na Airliners.net.

Vlk se nažral a koza zůstala celá II.

Jen jsem dopsal svůj předchozí komentář k veletoči sociálně demokratickému, máme tady další příklad, tentokrát nezávislý, nestranný a nemilosrdný: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže povolil řetězci REWE (Billa a Penny Market) akvizici sítě diskontů Plus.

REWE by tím ovšem získalo příliš velký podíl na trhu a proto má REWE prodat ČTYŘI ze svých PĚTI SET prodejen. A to prosím v okamžiku, kdy v čechách existuje třicet míst, kde jsou Penny Markety nebo Billy hned vedle Plusů. Ironicky řečeno, REWE se teď asi bude blbě hledat kupec na třicet krámů, které nepotřebuje. ElectroWorld, Kika a jim podobní přeci nebudou chtít mít svoji prodejnu hned vedle supermarketu, zbytečně by jim to zvyšovalo tržby, že?

Jako ochrana trhu to zavání neplněním uložených úkolů, nicméně u člověka, který se se svými "klienty" schází na pumpách a tvrdí, že je to normální, je to asi opravdu normální.

iHNed.cz

Vlk se nažral a koza zůstala celá

Takto by se asi dal charakterizovat výpotek Ústřední kontrolní komise ČSSD, která se usnesla, že, cituji iDnes.cz:

Šloufovo shánění hlasů pro Václava Klause nebylo v souladu se stanovami, Šlouf je ale zároveň nijak neporušil.

Tento úžasný veletoč dnes umí prakticky každá strana, nicméně Paroubek tyhle veletoče poslední dobou předvádí velmi často.

Hlavně se mi líbí předposlední veletoč okolo radaru: Paroubek nevědělo, že Grossík vyjednával, ono to bylo strašně tajné. Nicméně ve chvíli, kdy se zjistilo, že političtí protivníci myšlenku umístění koule v Brdech podporují, bylo třeba, aby Paroubek okamžitě otočilo o 180 stupňů a pokračovalo v dělání přátel na východě.

Toliko k politické kultuře. Zdá se to býti jako klasický příklad politického populismu, který pokud by se týkal vnitrostátních záležitostí strategického významu (jmenujme alespoň pastelkovné a jednorázový příspěvek důchodcům za ANO vstupu do EU), by mohl vzbudit maximálně úsměv vděku u levicových, popřípadě spravedlivé rozhořčení u pravicových voličů. Ovšem ve chvíli, kdy se Paroubek snaží o já nic, já muzikant v politice zahraniční, nás nebezpečně posouvá nejen k tom, že jsme v očích spojenců za blbce, ale ona je za blbce celá česká exekutiva a to dokonce i ta, která v původně sociálně demokratických námluvách počítaje.

Pokud máme za takovéto situace předsedat spolku zvanému Evropská Unie, budeme jistě zajímavou figurkou, která díky svým exekutivním veletočům prosadí asi tak nic, bude mít posléze Paroubek spoustu prostoru pro svedení všeho na současnou exekutivu, které tak pečlivě připravil půdu. Asi se poučil od svého předchůdce M. Z. a jeho slovech o spálené zemi, tentokrát ovšem v opačném gardu.